Vzpomínání na vánoční zvyky

Jak jsem psala v minulém článku, může být na Vánoce při návštěvě (pra)rodičů příjemnou změnou popovídat si s nimi o tom, jak oni trávili Vánoce, na co rádi vzpomínají a na co ne a jaké zvyky a tradice dodržovali. A kouzlo může Vánocům dodat i to, že si tyto zvyky společně vyzkoušíte a strávíte spolu čas trochu jiným způsobem, než je to obvyklé.

Jaké zvyky a tradice se dříve dodržovaly? Co můžete vyzkoušet nebo na co můžete nejen s (pra)rodiči zavzpomínat? Vzpomínání je obzvláště vhodnou aktivitou pro (pra)rodiče trpící demencí. Pomáhá udržovat jejich paměť.

Nejdříve tip pro odvážné! Kdo vstal na Vánoce za rozbřesku a umyl se vodou ze studny nebo z potoka, byl po celý další rok zdráv. To s (pra)rodiči zkoušet asi nebudete, ale to ostatní byste mohli. 🙂

Štědrovečerní večeře

Celé rodiny se od rána postily, aby uviděly zlaté prasátko. Půst ukončilaprvní hvězdička a tak děti vybíhaly ven, aby ji už konečně uviděly.  S první hvězdičkou na obloze se zapalovala svíčka a usedalo se k štědrovečerní večeři. Ke stolu se usedalo ve svátečním oblečení. Dbalo se na to, aby byl stůl prostřený pro sudý počet lidí. Pokud byl u stolu lichý počet, přidával se další talíř. Věřilo se, že smrt obchází domy a kde napočítá lichý počet, tam se příští rok pro někoho vrátí. Při štědrovečerní večeři přivolávaly pokrmy z čočky a jáhel bohatství, drobná mince pod talířem zase peníze.

Před večeří se vzpomínalo na všechno dobré i špatné, co rodinu v minulém roce potkalo. Od stolu se nesměl nikdo zvednout, dokud všichni nedojedli. Lidé věřili, že by se v dalším roce rodina nesešla celá. Večeře se začínala a končila modlitbou, ve které se vzpomínalo na zemřelé členy rodiny.

Tam, kde měli kapra, schovávali šupiny, aby se rodiny držely peníze.

Po večeři rodina kolem stromečku zpívala koledy a zpívala je každý večer, do té doby, dokud se neodstrojil stromek.

Rozkrajování jablíček

Mezi další zvyky, které se držely, patřilo rozkrajování jablíček příčně na dvě poloviny. Pokud se uvnitř objevila čistá hvězdička, dotyčnému přálo v příštím roce zdraví a štěstí. Když se ukázal kříž z jadérek nebo červivý střed jablka, znamenalo to předzvěst nemoci či smrti.

Pouštění lodiček

Jedním ze zvyků, který si udržel oblibu až do dnešní doby, je pouštění lodiček vyrobených z ořechové skořápky vlašského ořechu a svíčky. Lodičky se pouštěly doma v lavóru s vodou. Důležité bylo zhotovit si svou vlastní lodičku, která pak byla schopná zodpovědět otázky, týkající se budoucnosti. Otázka se vyslovila v okamžiku zapálení svíčky, poté se lodička pustila na vodu. Jestliže lodička doplula na druhý břeh, plány se měly vydařit. Když zůstala u břehu, příští rok mělo zůstat vše při starém. Pokud se potopila, všechny snahy měly přijít vniveč. Lodička plující po boku věštila dobré mezilidské vztahy.

TIP! Lodičky už dnes nemusíte vyrábět, můžete je nahradit plovoucími svíčkami.

Střevíce, olovo a čekání na půlnoční

Vdavekchtivé ženy po večeři házely ve světnici střevícem přes hlavu. Když špička směřovala ke dveřím, měla dívka naději, že se v příštím roce provdá.

Na štědrý den se také lilo olovo. Nad plamenem se rozžhavil kousek olova až úplně roztál. Připravila se nádoba s vodou a do ní se olovo opatrně vlilo. Odlitek, který vznikl, věštil dotyčnému jeho budoucnost. Například odlitek ve tvaru hvězdy znamenal úspěch a uznání.

TIP! Víte, že se prodávají sady na lití olova? Tato sada může být na Vánoce příjemným překvapením pro vaše (pra)rodiče i děti či vnuky a dobrou zábavou pro všechny.

Po večeři a rozdání dárků se hrávaly v rodinách karty a kostky, zvláště tam, kde se čekalo na půlnoční mši.

TIP! Návody na karetní hry naleznete zde a na hry s kostkami např. zde

Inspirujme se navzájem

Je jasné, že výčet zvyků není a ani nemůže být úplný. Může vám být inspirací a podkladem pro rozhovor s vašimi (pra)rodiči, kteří určitě moc rádi zavzpomínají na to, jak to bylo na Vánoce u nich doma.

Napadly vás další zvyky, které se u vás doma dodržují? Napište nám do facebookové skupiny stránky Péče o stárnoucí rodiče .

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.

Jana Prajznerová
Deset let jsem pracovala v domově pro seniory a řešila s rodinami, jak se postarat o jejich stárnoucího příbuzného. Tyto rodiny byly zoufalé, protože nevěděly, jak svým blízkým zajistit potřebnou péči. Proto nyní předávám praktické informace o tom, jak empaticky a efektivně pečovat o své (pra)rodiče, ať už doma nebo v domově pro seniory. A jak přitom nevyhořet. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.