Jak nevyhořet

Nyní, v době koronaviru jsou velmi zatížení lidé z pomáhajících profesí. Více než kdy jindy jim hrozí syndrom vyhoření.

Když jsem pracovala v domově pro seniory, nejdříve jako sociální pracovnice a později jako vedoucí sociálního úseku, sama jsem si syndromem vyhoření prošla. To byl i důvod, proč jsem z této práce, kterou jsem dlouho milovala a která mě velmi naplňovala, po 10 letech odešla.

Kdo nejčastěji vyhoří

Syndrom vyhoření hrozí zejména profesím, které pracují s lidmi a to nejen profesím pomáhajícím. Tedy nejen těm, kteří pracují ve zdravotnictví, sociálních službách a školství. Ale i těm, kteří pracují na úřadech, policii, v call centrech apod. Taky hrozí těm, kteří v práci prožívají mnoho stresu na manažerských a jiných postech. Nejčastěji vyhoří ti, kteří jsou nejvíce nadšení a chtějí všem pomoct. Ti, kteří chtějí mají pocit, že jejich práce je pro ně smyslem života. Tak jsem to měla i já.

Syndrom vyhoření hrozí také těm, kteří dlouhodobě pečují o své blízké doma. Vzhledem k tomu, že v drtivé většině jsou v pomáhajících profesích ženy a domácími pečujícími jsou většinou také ženy, je můj článek určený zejména ženám.

Příznaky vyhoření

Syndrom vyhoření přichází postupně a má více fází. Člověk prochází fází nadšení, stagnace, frustrace až k apatii. Příznaků syndromu vyhoření je tedy více a jsou různé v každé fázi. Níže uvedené příznaky jsou už celkem jasným důkazem syndromu vyhoření:

• únava a snížení výkonnosti
• ztráta zájmu o práci a klienty – práce se stává nadměrnou zátěží
• ztráta iluzí, nadšení
• bolesti hlavy, otupělost
• nespavost
• psychosomatické reakce (zejména v oblastech srdce a krevního oběhu, trávící soustavy a svalstva) a podléhání infekcím
• pocity prázdnoty a zoufalství
• deprese
• psychické nebo fyzické zhroucení (případně oboje), nemoc či úraz nebo odchod z práce

Co když už hořím?

Jedinou cestou je naučit se o sebe lépe starat. Naučit se vědomě zastavovat a vyhodnocovat stav svých sil, své energie a své psychiky. Opravdu se zastavit a říct si: „Zvládnu to ještě? Nepotřebuji dovolenou? Nepotřebuji se jít vyspat? Neměla bych změnit zaměstnání?“

Řada žen v pomáhajících profesím i řada žen z domácích pečujících, nemá na prvním místě sebe a své dobro. Na prvním místě má ty druhé. Toto nastavení je nutné změnit a dát sebe na první místo.

PEČOVAT O SEBE NENÍ SOBECKÉ, PRÁVĚ NAOPAK. POKUD BUDETE UNAVENÉ, VYSTRESOVANÉ NEBO NEMOCNÉ, NEBUDETE MOCT NIKOMU POMÁHAT. PEČUJTE O SEBE VŠAK PŘEDEVŠÍM PRO SEBE A NEMĚJTE KVŮLI TOMU VÝČITKY SVĚDOMÍ. ZASLOUŽÍTE SI TO!

Ubírejte na straně stresorů. Pokud je někdo, s kým se můžete podělit o práci (ať už v zaměstnání nebo ve vaší domácnosti), udělejte to. Pokud je někdo, kdo vám může pomoct, využijte toho. Pokud máte možnost si odpočinout, udělejte to.

Dělejte to, co vám dobíjí baterky. Skvělým psychickým ventilem je pohyb. Když se hýbeme, dostáváme z těla negativní emoce a budujeme svoji energii. Potřebujete se dostat z hlavy do těla! To vám přinese psychický odpočinek. Najděte si čas na věci, které vás baví a které nemají nic společného s pečováním o druhé. Občas se odměňte. Dopřejte si něco. Poslouchejte své tělo. Vědomě plánujte chvíle pro sebe.

Napište si seznam toho, co vás tzv. zazdrojuje, co vám doplní energii. A vždy, když budete cítit, že vám chybí energie a nejste ve své kůži, udělejte něco ze svého seznamu.

Často máme pocit, že na něco takového, jako čas pro sebe, nemáme čas nebo si to nemůžeme dovolit. Je to iluze, protože když si čas neuděláme, tělo nás stejně zastaví a přinutí nás si odpočinout skrze nemoc. A my si ten čas budeme muset udělat.

Co je důležité pro domácí pečující?

• Zapojit do péče o blízkého všechny členy rodiny a delegovat. Nezůstávat na to sama. A to hned pěkně od začátku. Věřte mi, jak si všichni zvyknou, že péči o blízkého zvládnete sama, bude těžší to nastavit jinak. Pokud někdo ze členů rodiny bydlí daleko, může se do péče zapojit alespoň tak, že zaplatí pečovatelskou službu.
• Zajistit si pomoc zvenku. Třeba pečovatelskou službu nebo Hlídačky. Nevíte, jak dlouho bude péče o (pra)rodiče trvat a vy potřebujete šetřit a rozkládat síly.
• Hlídat si čas pro sebe a pro svůj partnerský vztah. Zajistit si někoho, kdo alespoň jednou týdně převezme péči za vás a vy si tak budete moct zajít s manželem na rande nebo s kamarádkou na kávu.
• Naučit se říkat ne. Nemusíte být všem stále k dispozici. Hlídejte si své hranice a čas pro sebe. Pokud to chcete zvládnout, je třeba myslet i na sebe.
• Zjednodušovat. Dělat jen to podstatné. Asi vážně nebudete mít stále uklizeno a napečeno. To nevadí, soustřeďte se pouze na to podstatné. Smiřte se s tím, že nebude o vše a o všechny dokonale postaráno.
• Sehnat si všechny dostupné informace, které budete potřebovat a které vám ulehčí život. Zajistit si všechny dostupné služby a dávky. Informace dostupné na internetu totiž bývají často nepřehledné a pečující často ani neví, co by měli hledat a hlavně nemají čas trávit hodiny a hodiny hledáním informací nebo obíháním úřadů.
• Proto jsem pro vás sepsala komplexního průvodce – „Jak se postarat o rodiče s demencí“

Pokud chcete více tipů, jak předejít syndromu vyhoření, doporučuji můj e-book „Jak nevyhořet pro ženy (nejen) v pomáhajících profesích“ .

V jeho bonusech najdete meditaci pro uvolnění těla i mysli v podmořském světě. Také e-book „Aromaterapie a syndrom vyhoření“. Koučovací techniku kruhy vlivu a e-book o ženské cykličnosti. Naučíte se mimo jiné také zdravě ventilovat své emoce, lépe spolupracovat v týmu a hlídat si své potřeby.

E-book můžete zakoupit ZDE.