Doprovod člověka se ztrátou zraku

V minulém článku jsme si řekli, jak jednat se zrakově postiženým. Nyní se podíváme na to, jak člověka se ztrátou zraku doprovázet. Základem je určitě to, že se jej zeptáme, zda o naši pomoc vůbec stojí.

A co dál?

• Své průvodcovství nabízejte, nevnucujte. Vždy se předem dohodněte na způsobu doprovázení. Zeptejte se, kterou paži nevidomému nabídnout, aby se vás mohl držet.
• Nevidomý půjde z bezpečnostních důvodů zhruba o půl kroku za vámi a bude se vás držet nad loktem jedné ruky.
• Nikdy nejděte úplně vpředu, nevidomého nepostrkujte ani se s ním nesnažte manipulovat. Důležité je, že nevidomý jedinec se nestává při chůzi s průvodcem pasivním. Měl by reagovat na vaše případné pokyny.
• Nevidomého veďte vždy na bezpečnější straně (tj. například na širší straně schodiště, dál od rušné vozovky atd.). Nevidomého můžete vyzvat i při chůzi, aby si přešel na bezpečnější stranu a chytil se za druhou paži.
• Při procházení úzkým průchodem jděte vždy první. Naznačte pohybem paže, za niž se nevidomý drží i slovně, aby šel za vámi v zákrytu.
• Před vstupem na schodiště zpomalte nebo úplně zastavte a upozorněte nevidomého na směr schodiště (schody nahoru), dále ho upozorněte na každý první a poslední schod.
• O nástupu do auta se předem dohodněte. Doporučuje se, aby průvodce položil ruku nevidomého na horní hranu otevřených dveří auta a upozornil na výši schůdků. Vlastní nástup nechejte na nevidomém. Je vhodné se předem dohodnout, kdo zavře dveře.
• Při chůzi problematickým terénem upozorňujte nevidomého na změny a překážky na trase (lešení, výkop, zaparkované auto aj.). Platí to zejména v situaci, kdy nastupujete a vystupujete z dopravního prostředku, jdete do kopce, obcházíme překážku atd.
• Při vstupu do místnosti průvodce dveře otevírá a nevidomý je zavírá. Proto má být nevidomý na straně pantů dveří.
• Nikdy neříkejte „stůl je tam“ a neukazujte směr prstem. Takové ukazování je založeno na zraku a nemá pro nevidomého žádný význam.
• Chce-li si nevidomý sednout, položí průvodce ruku nevidomého na opěradlo. Stačí oznámit „zde je židle“, on už se posadí sám. Je třeba vše popisovat přesně a detailně.
• Stručně popište nevidomému místnost, kde se budete zdržovat. To platí i o WC. Zde by měl průvodce sdělit, o jaký druh toalety jde. Zkontroluje čistotu, sdělí, kde je papír, splachovadlo aj.
• Když budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám. Stejně to platí o popisu děje, který se odehrává v našem zorném poli.

Další zásady jednání se zrakově postiženým si můžete přečíst zde:

Jak jednat se zrakově postiženým

Další články ze série o komunikaci si můžete přečíst zde:

Jak komunikovat s člověkem trpícím demencí

Jak komunikovat se sluchově postiženým

Jak mluvit s nemocnými, umírajícími a pozůstalými

Máte otázky? Napište je do facebookové skupiny stránky Péče o stárnoucí rodiče.

Napsala jsem komplexního průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“. Kterého si můžete objednat zde: Komplexní průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“ s mnoha praktickými a užitečnými bonusy

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.