Jak jednat se zrakově postiženým

Série článků o komunikaci pokračuje článkem o zrakově postižených. Považuji za důležité šířit osvětu o tom, jak s lidmi s postižením jednat. Určitě se také setkáváte s tím (a možná to i sami děláte), že lidé raději přejdou ulici, než aby se dostali do situace, že by museli pomoci někomu s postižením. Věřím, že v tom není zlý úmysl, ale spíše snaha vyhnout se situaci, ve které by si nevěděli rady a tak by se necítili komfortně. A tak je dobré vědět, jak se v takové situaci zachovat.

Zhoršování zraku u seniorů

Po šedesátém roce života dochází u velké části seniorůpostupnému zhoršování zraku, které může skončit až ztrátou zraku. Příčinou ztráty zraku je u většiny seniorů tzv. makulární degenerace. Senioři však zhoršování zraku přičítají pouze stáří a tak očního lékaře často nenavštíví. Včasné rozpoznání nemoci přitom dává jedinou šanci na alespoň částečnou záchranu zraku.

Po padesátce by proto všichni měli mezi pravidelné preventivní návštěvy zahrnout i návštěvy očního lékaře. Jakmile lékař odhalí počátek makulární degenerace, odešle pacienta do nejbližšího makulárního centra, kde provedou podrobnou diagnostiku.

Zásady jednání s lidmi trpícími ztrátou zraku

  • Při pobytu v neznámém prostředí je vhodné popisovat dotyčnému vybavení místnosti a upozornit ho na osoby, které se nacházejí v okolí. Upozornit můžete také na předměty na stole, které by mohl nevidomý použít nebo naopak nechtě zvrhnout.
  • Upozorňujte jej také na změny ve známém prostředí.
  • Nenechávejte pootevřené dveře do místností ani dveře od skříní. Nenechávejte odsunuté židle od stolu či jiné předměty na volném prostranství, kudy se prochází.
  • Nepřemísťujte bez vědomí nevidomého člověka žádné jeho osobní věci ani ty, které právě používá nebo je na chvíli odložil. Věci nevidomého člověka vždy nechávejte uklízet jeho samotného nebo při tom pomozte.
  • Sledujte pohyb nevidomého, pokud to vaše činnost dovoluje, a v případě kolize či nebezpečí jej vhodně oslovte nebo upozorněte (ne „pozor“, ale „stůj“, „nepokládej to tam“).
  • Komunikace může být naprosto přirozená a bezproblémová, když budete slabozraké či nevidomé přijímat jako zcela normální lidi, kteří pouze v určitých situacích potřebují vaši podporu. Vynechte projevy soucitu, je to ponižující.
  • Při setkání se známým nevidomým člověkem je vhodné iniciativně navázat kontakt, on sám oslovuje lidi kolem sebe jen obtížně. Pozdrav je důležité spojit s oslovením typu: „Dobrý den pane Nováku, jsem pan Novotný“, aby nevidomý věděl, že pozdrav patří jemu a kdo jej oslovuje.
  • Podání ruky na pozdrav nahrazuje nevidomému vizuální kontakt. Stačí oznámit: „Podávám Vám ruku.“
  • Chovejte se přirozeně. Pokud chcete nabídnout pomoc, udělejte to, mnozí budou velmi rádi. Pomoc nevnucujte. Pokud vás zrakově postižený jedinec odmítne, pravděpodobně pomoc opravdu nepotřebuje.
  • Nebojte se dát najevo, že pomoct chcete, ale nevíte jak. Je lepší se zeptat a pomáhat tak, jak dotyčný opravdu potřebuje, než si nezeptat a spíše uškodit.
  • Při komunikaci dbejte na přijatelné akustické prostředí, je-li to možné, odstraňte zdroje zbytečného hluku a šumu.
  • Při rozhovoru je velmi důležitý oční kontakt s nevidomým. Není tedy vhodné odvracet při rozhovoru tvář, protože to nevidomí obvykle poznají.
  • S nevidomým jednejte přirozeně a přímo, nikoliv přes jeho průvodce, pokud nějakého má. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje. Věty typu: „Paní, chce si pán sednout?“, jsou nevhodné.
  • Při mluvení s nevidomým můžete bez obav použít slova: vidět, kouknout se, mrknout, prohlédnout si. Tato slova používají nevidomí k vyjádření způsobu vnímání: cítit, hmatat, dotýkat se.
  • Nevidomý nevidí vaše emoce. Pokud chcete, musíte to, co cítíte, sdělit slovy. Při komunikaci používejte více slova než gestikulaci. Pozor na tón vašeho hlasu – prozradí o vás víc, než obsah vašich slov.
  • Pokud vás nevidomý požádá o přečtení textu, nedělejte výběr čteného sami, ale ponechejte na něm, co chce slyšet, a co ne.
  • Všimnete-li si u nevidomého člověka, že je například jeho oblečení špinavé nebo nevhodné, neostýchejte se, upozorněte ho. On sám si toho bohužel nemusí být vědom a vaše upozornění přivítá.
  • Počítejte s tím, že nevidomý občas naruší vaši osobní zónu nebo se vás dotkne. Umožňuje mu to „přečíst“ vaši mimiku či gestikulaci.
  • Nevykládejte si špatně gesta a výrazy v obličeji. Někteří z nevidomých nikdy neviděli, jak se člověk tváří nebo jak vypadá. Někdy se navíc snaží „ulovit“ zbytky viditelného obrazu nebo světla a tváří se nepřirozeně.
  • Při odchodu z místnosti je vhodné nevidomého upozornit na to, že opouštíte místnost.

V příštím článku se dovíte, jak nevidomého správně doprovázet.

Další články ze série o komunikaci si můžete přečíst zde:

Jak komunikovat s člověkem trpícím demencí

Jak komunikovat se sluchově postiženým

Jak mluvit s nemocnými, umírajícími a pozůstalými

 

Máte otázky? Napište je do facebookové skupiny stránky Péče o stárnoucí rodiče . Odpovím vám na ně.

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.

Jana Prajznerová
Deset let jsem pracovala v domově pro seniory a řešila s rodinami, jak se postarat o jejich stárnoucího příbuzného. Tyto rodiny byly zoufalé, protože nevěděly, jak svým blízkým zajistit potřebnou péči. Proto nyní předávám praktické informace o tom, jak empaticky a efektivně pečovat o své (pra)rodiče, ať už doma nebo v domově pro seniory. A jak přitom nevyhořet. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.