Vy jste mi to zase vyhodili!

Hádky o staré krámy?

Inspirací k tomuto článku pro mě byl rozhovor s kamarádkou. Bavily jsme se o tom, že její babička, která bydlí dva roky v domově pro seniory, neustále řeší, kam se poděly její věci z předchozí domácnosti. Tedy z domu, kde bydlela velkou část svého života. Tento dům už je prodaný. Část věcí si vzala rodina a část byla vyhozena. Babička vzpomíná na to, jaké tam měla šaty. Říká, jak by se jí teď hodily a jak by je chtěla nosit. Rodina nechápe, co babička řeší a že jí záleží na nějakých starých, nemožných šatech. Dochází kvůli tomu k velkým hádkám.

Tuto situaci znám z vlastní rodiny a často jsme ji řešili i s klienty a jejich rodinami v domově.  Myslím, že ji zná snad každá rodina, která řešila stěhování seniora do domova či k rodině.

Setkávám se s tím, že rodina absolutně nechápe, proč senior tak lpí na starých krámech. Vznikají kvůli tomu velké konflikty a nedorozumění.

S kamarádkou jsme se během rozhovoru snažily rozklíčovat, proč vlastně senioři na svých věcech tak lpí, když jsou to staré, často nepoužitelné krámy.

Proč jsou tak důležité?

Našly jsme několik důvodů (a možná najdete nějaké další):

  • Stěhování do domova je pro seniora malá smrt. Představte si, že musíte opustit svůj domov, ve kterém často žijete téměř celý život. Opouštíte dům, který jste postavili, kde jste vychovali děti. Jsou tam všechny vaše věci a vaše vzpomínky. Představte si, že všechny věci, které jste v životě měli rádi (ať už je to oblečení, fotografie, obrazy, šperky atd.)  musíte sbalit do pár tašek a přestěhovat se do malého pokoje.  A máte štěstí, když tento pokoj nesdílíte s nikým dalším. Vše ostatní zůstane napospas vašim příbuzným. A pro ně jsou to jen staré, nepotřebné krámy, které s despektem vyhodí. Toto vyhazování a opouštění věcí je opravdu takovou přípravou na smrt. Člověk ví, že je to konečná štace a že už nic dalšího nebude. S každým vyhozeným kusem je blíže k smrti a má strach, že až zemře, nic po něm nezůstane a zapomene se na něj.
  • S každým kusem oblečení, nábytku, vyhazujete vzpomínky toho člověka. Tak až se budete se svým příbuzným zase hádat o kus starého hadru, podívejte se na to jeho očima a hledejte, co za tím je. Proč na tom tak lpí. Nejsou to třeba šaty, ve kterých s vámi maminka prožila něco moc hezkého? Nebo v kterých chodívala se svým mužem na rande? Nejsou ty staré hračky po vás vzpomínkou na vaše dětství? Na období, kdy jste bezmezně milovali? Chovejte se proto k věcem vašeho příbuzného s úctou a respektem, jako by to byly vaše věci.
  • Generace, která nyní žije v domovech pro seniory, zažila válku. Na rozdíl od nás ví, co to je chudoba a hlad. Proto starší senioři méně vyhazují, vše schraňují a váží si věcí. Proto nakupují zásoby. To, že doma mají vždy mnoho kil mouky, cukru a dalších potravin, je pro ně jistotou, že nebudou mít hlad. Mnoho z nich to dovede až do extrému a pak schraňují vše. Když u nich propukne stařecká demence, stává se, že v šuplíku schovávají kůrky chleba pro případ, že by měli hlad.
  • Tato generace zažila dobu, kdy se věci opravovaly, zašívaly a přešívaly a ne hned vyhazovaly.  My každé roztrhané ponožky hned vyhodíme a jdeme si koupit další, protože nám nestojí za to, je opravovat. Žijeme rychle a nemáme na takové věci čas. A na co taky, když si ve stánku můžeme koupit za pár korun nové? Tato generace však přemýšlí jinak.
  • Tato generace zažila dobu, kdy se oblečení (a často i boty) šilo na míru, bylo kvalitnější, bylo ho méně a často pak vydrželo ne roky, ale desítky let. Tento trend se díky bohu zase vrací. Dnes se tomu moderně říká pomalá móda (slow fashion). Po letech konzumu pomalu začínáme přemýšlet o udržitelnosti naší spotřeby.
  • Tato generace zažila dobu, kdy nábytek byl opravdu ze dřeva a vydržel celý život. Nevyhodil se, když už se nelíbil nebo nebyl in.

Můžeme argumentovat tím, že teď je jiná doba a že není nutné lpět na věcech, že vzpomínky přece zůstávají v naší hlavě a v našem srdci. Ano, ale až se to bude týkat nás, až se my budeme připravovat na smrt, bude to pro nás taky takto jednoduché?

Napsala jsem komplexního průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“. Kterého si můžete objednat zde: Komplexní průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“ s mnoha praktickými a užitečnými bonusy

V e-booku „Jak nevyhořet – pro ženy nejen v pomáhajících profesích“ vám ukážu, jak předejít syndromu vyhoření. Naučím vás hlídat si své potřeby, lépe pracovat sama se sebou a pečovat o sebe. Zdravě ventilovat své emoce. Ukážu vám, jak žít šťastnější, plnější a vědomější život. 

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.

Vytvořila jsem facebookovou skupinu všechny, kteří se chtějí svěřit, popovídat si nebo získat radu, týkající se péče o stárnoucí seniory. Srdečně vás do ní zvu! Pojďme se poznat a popovídat si o tom, co vás okolo péče o své rodiče trápí, co vám dělá radost, co se daří a co se nedaří! A pokud víte o někom, kdo se stará o své rodiče a rád by se přidal, pozvěte ho, prosím! Díky a těším se na vás!

Facebooková skupina stránky Péče o stárnoucí rodiče

Jana Prajznerová
Deset let jsem pracovala v domově pro seniory a řešila s rodinami, jak se postarat o jejich stárnoucího příbuzného. Tyto rodiny byly zoufalé, protože nevěděly, jak svým blízkým zajistit potřebnou péči. Proto nyní předávám praktické informace o tom, jak empaticky a efektivně pečovat o své (pra)rodiče, ať už doma nebo v domově pro seniory. A jak přitom nevyhořet. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.