Dobrovolnictví u seniorů

Jak a proč se stát dobrovolníkem u seniorů? Jak sehnat dobrovolníka pro svého (pra)rodiče?

V domově pro seniory, kde jsem pracovala, jsme spolupracovali s dobrovolníky rádi a často. Nejvíce dobrovolníků pocházelo z řad studentů, měli jsme ale i dobrovolníky z řad mladých seniorů, pracujících i nezaměstnaných.

Co je dobrovolnictví?

Podle Wikipedie je dobrovolnictví samostatná činnost prováděná ve prospěch druhých bez nároku na finanční odměnu

Proč se někdo chce stát dobrovolníkem?

Většinou naši dobrovolníci cítili, že mají čas a sílu někomu zpříjemnit volný čas. Občas bylo motivací i to, že už neměli své vlastní prarodiče a chtěli si proto vybudovat vztah se svou náhradní babičkou nebo dědou.

S jakými překážkami a předsudky jsme se setkávali?

Často si dobrovolníci mysleli, že budou trávit čas s někým, kdo je bude intelektuálně doplňovat, s kým si na úrovni popovídají o historii. Nebo očekávali, že potkají pohádkovou hodnou babičku, se kterou budou něco tvořit apod. Složení klientů v domovech pro seniory a v domovech se zvláštním režimem je jiné, než očekávali. Věkový průměr našich klientů byl cca 85 let, mnoho klientů bylo upoutaných na vozíku nebo plně ležících. Paměť už jim tolik nesloužila. Mnoho z nich trpělo nějakým typem demence. A právě u těch domovy dobrovolníky potřebují nejvíce.

Na druhé straně mnoho seniorů nechápalo, proč by s nimi chtěl někdo trávit čas a nemohli uvěřit tomu, že to chce někdo dělat zadarmo a dobrovolně. Občas byla jejich nedůvěra tak velká, že dobrovolníka odmítli, i když byli velmi osamělí.

Jak lze zapojit dobrovolníky v domovech pro seniory či v domovech se zvláštním režimem?

Nejčastěji dobrovolníci po domluvě na obou stranách „dostali svého“ seniora, kterého pravidelně navštěvovali u něj na pokoji. Pokud to bylo jen trochu možné, snažili jsme se spolu dávat dohromady lidi, kteří by si mohli rozumět. Na pokoji u seniora si povídali, četli mu z knih, hráli karty apod. Někteří s klienty i občas vyrazili na procházku mimo domov.

Část dobrovolníků navštěvovala skupinové aktivity, které v domově probíhaly a pomáhala aktivizačním pracovnicím. Ty totiž často mají na starosti skupinu třeba cca 10 klientů a mnoho z těchto klientů potřebuje při různých aktivitách individuální pomoc a přístup a to při jednom pracovníkovi není možné zvládnout.

Dobrovolníci také občas jezdili jako doprovod na výlety s klienty (samozřejmě i se zaměstnanci). Když totiž jedete na výlet s klienty na vozíku, samozřejmě potřebujete k jednomu klientovi jednoho člověka jako doprovod.

Jak se lze stát dobrovolníkem v domově pro seniory/domově se zvláštním režimem?

Je možné kontaktovat přímo domov v blízkosti vašeho bydliště (nejlépe jeho sociální pracovnice) a zeptat se, zda spolupracují s dobrovolníky. Je možné, že s vámi přímo podepíší dobrovolnickou smlouvu nebo budou spolupracovat s nějakou dobrovolnickou organizací, na kterou vás odkáží.

My jsme spolupracovali s dobrovolnickým centrem ADRA. Výhodou spolupráce s dobrovolnickou organizací je např. to, že dobrovolníky proškolí, zaplatí jim pojištění a zajistí jim pravidelné supervize (setkávání dobrovolníků se sdílením a psychickou podporou).

Maltézská pomoc zprostředkovává dobrovolníky pro seniory žijící doma i v domovech pro seniory. Nepůsobí po celé ČR, lze se přes ně do dobrovolnictví zapojit v několika městech. Bydlí váš (pra)rodič v jednom z těchto měst a vy bydlíte jinde a nemáte proto tolik prostoru se mu věnovat? Zkuste se se svým rodičem domluvit, zda by dobrovolníky uvítal a oslovit např. Maltézskou pomoc. I pokud váš rodič bydlí v domově pro seniory a vy za ním z nějakého důvodu nemůžete často docházet, můžete se v domově zeptat, zda by bylo možné zajistit mu dobrovolníka.

Je více organizací, přes které se lze do dobrovolnictví zapojit, např. Charita. Více informací k dobrovolnictví můžete najít i na stránce Dobrovolník.

Jako dobrovolník u seniorů lze působit nejen v domově pro seniory, ale i v hospicu. 

A co vám může dobrovolnictví přinést?

Mnoho dobrovolníků navázalo se „svým“ seniorem opravdu krásný vztah a cítilo se kontaktem s ním velmi obohaceno.  Dalším bonusem může být srovnání životních hodnot. V blízkosti stáří si uvědomujeme, co je v životě opravdu důležité. A to může mít na náš život pozitivní dopad. Někteří senioři dokáží krásně vyprávět příběhy ze své minulosti a poslouchat je může být velmi obohacující. No a v neposlední řadě je to dobrý pocit, že děláme něco smysluplného, něco naplňujícíhodobrého pro ostatní.

Napsala jsem komplexního průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“. Kterého si můžete objednat zde: Komplexní průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“ s mnoha praktickými a užitečnými bonusy

V e-booku „Jak nevyhořet – pro ženy nejen v pomáhajících profesích“ vám ukážu, jak předejít syndromu vyhoření. Naučím vás hlídat si své potřeby, lépe pracovat sama se sebou a pečovat o sebe. Zdravě ventilovat své emoce. Ukážu vám, jak žít šťastnější, plnější a vědomější život. 

Jana Prajznerová
Deset let jsem pracovala v domově pro seniory a řešila s rodinami, jak se postarat o jejich stárnoucího příbuzného. Tyto rodiny byly zoufalé, protože nevěděly, jak svým blízkým zajistit potřebnou péči. Proto nyní předávám praktické informace o tom, jak empaticky a efektivně pečovat o své (pra)rodiče, ať už doma nebo v domově pro seniory. A jak přitom nevyhořet. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.