Přírodní pohřebnictví „Ke kořenům“

Osobní a uvolněná atmosféra, vzpomínková slavnost, smysluplný rituál, stmelení lidí, oblíbená hudba, oslava života, slzy i smích, krásné prostředí, příroda, vkusná a ekologická výzdoba, dostatek času…. Zní to krásně, že? A dovedete si představit, že by se mohlo jednat o pohřeb?

Z Lesa vzpomínek

Asi nikdo nemá rád pohřby a krematoria. Smutek, beznaděj, stísněná a formální atmosféra, komisní a neosobní projevy, nevkusné výzdoby, jeden obřad za druhým, jak na běžícím páse. Ještě horší je zařizování pohřbu. Mnohokrát je pro lidi až traumatickým zážitkem.

Ale jde to i jinak.

V únoru tohoto roku jsem byla na skvělém kurzu tří mladých žen, které se věnují přírodnímu pohřebnictví. Možná už tušíte, že jde o ženy, které ve spolupráci se Správou pražských hřbitovů založily první přírodní hřbitov v ČR. Je nazván „Les vzpomínek“ a popel zesnulých se v něm ukládá ke kořenům vzrostlých stromů. Alžběta Slavík Živá, Blanka Dobešová a Monika Suchánska jsou opravdu zapálené pro to, co dělají a dokáží nadchnout i ostatní. Jejich projekt se jmenuje „Ke kořenům“ a začal vznikat, ještě když byly na VŠ. Už tehdy začaly objíždět přírodní hřbitovy v zahraničí, nechaly se zaměstnat v krematoriu, dobrovolničily v hospicu.

Alžběta Slavík Živá, Blanka Dobešová, Monika Suchánska

Nyní nabízí poradenství a doprovázení při plánování a organizaci jedinečných pohřbů podle potřeb a přání pozůstalých. A to pohřbů osobitých, kreativních a k přírodě šetrných. Dokáží poslední rozloučení nachystat tak, že je pro pozůstalé uzdravující, stmelující a vrací je zpět do života. Při jejich příbězích na kurzu o rozloučeních, které pořádaly, jsme plakaly, smály se a nevěřily svým uším, že pohřby mohou být tak krásné a léčivé. A že mohou uzdravovat náš vztah ke smrti.

Památeční cedulka v Lese vzpomínek

Takováto vzpomínková slavnost může být velmi osobní a probíhat kdekoliv, kde to měl zemřelý rád. Může to být zahrada, loď, oblíbené místo u řeky, ale i kavárna nebo hospoda. Může se připravit s pomocí pozůstalých, pro které může být takovéto chystání toho, co by se zemřelému líbilo, velmi uzdravující a může je krásně stmelit. Může být láskyplnou oslavou života člověka, který zemřel. Může být připomenutím toho, že i my jsme smrtelní, a proto máme žít. Tak může pomoci pozůstalé navést zpět do života, ale zároveň jim umožní přirozeně truchlit a plakat, protože to je důležitá fáze, kterou není dobré přeskočit.

Vzpomínková slavnost v Lese vzpomínek

Na slavnosti lze použít fotky zemřelého, vyprávět o něm historky, jíst jeho oblíbené jídlo, poslouchat jeho oblíbenou hudbu, psát mu vzkazy apod. Cokoliv, co vás napadne a co pomůže vzpomenout na zemřelého a oslavit jeho život.

Fotografie při obřadu

Vzpomínkovou slavnost se ženy z „Ke kořenům“ snaží dělat v ekologickém duchu.  Spolupracují s ekologickým květinářstvím, používají přírodní rubáše a ekologické urny.

Ukládání popela

Tyto ženy pořádají také workshopy na témata smutku, umírání, smrti a přírodního pohřebnictví. Zasazují se o založení dalších přírodních hřbitovů v ČR a založily i přírodní hřbitov na Slovensku. Zvou do ČR zahraniční hosty a dělají osvětu na téma umírání a smrti.

Můžete se na ně s důvěrou obrátit, jsou velmi profesionální, zároveň empatické a příjemné. Zde naleznete jejich weby.

http://www.kekorenum.cz/

http://kukorenom.org/

Všechny fotografie jsou z archivu „Ke kořenům“ a já děkuji, že jsem vám je mohla ukázat.

Napsala jsem komplexního průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“. Kterého si můžete objednat zde: Komplexní průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“ s mnoha praktickými a užitečnými bonusy

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.