Čeho před smrtí nejvíce litujeme

Blíží se vánoční svátky. Za chvíli v obchodech vypukne vánoční šílenství, všichni budou překotně uklízet, péct, nakupovat. Ženy budou kvůli vánočnímu shonu unavené, podrážděné a doma bude více a více nepohody.

A tak mi přijde vhodné připomenout si, co je v životě opravdu důležité a co důležité není.

Když dlouho pracujete s lidmi, kteří jsou na konci svého života, onemocněli demencí či umírají, máte mnoho příležitostí srovnat si svůj žebříček hodnot. Jste se smrtí a s tím, že do hrobu si žádné věci nevezmeme, konfrontováni téměř neustále. Myslím si, že je to skvělé. Méně pak řešíte nedůležité věci. Méně shromažďujete. Více si vážíte obyčejných chvil se svými blízkými.

Většina z nás však v této denní konfrontaci není a tak zapomínáme. Trápíme se věcmi, které jsou nedůležité. Užírá nás, že nemáme tolik peněz a tak dobré auto jako náš soused a tak podobně.

Australská písničkářka Bronnie Wareová, která napsala knihu „Čeho před smrtí nejvíce litujeme“, prožila několik let svého života jako paliativní pečovatelka. Pečovala o lidi, kteří umírali. Strávila s těmito lidmi mnoho hodin v důvěrných rozhovorech. A když mluvili o tom, čeho tito umírající lidé před svým odchodem nejvíce litují, zjistila, že se objevují stále podobná témata.

Pět nejčastějších lítostí a výčitek na smrtelné posteli shrnula takto:

Přeji si, abych měl/a víc odvahy žít život podle sebe, ne podle očekávání druhých (rodiny, společnosti, přátel).

Přeji si, abych tak tvrdě a dlouho nepracoval/a. Abych netrávil/a tolik času prací.

Přeji si, abych měl/a více odvahy vyjadřovat své pocity a svá přání.

Přeji si, abych byl/a více v kontaktu se svými přáteli.

Přeji si, abych si dovolil/a být mnohem šťastnější.

A tak na to před Vánocemi myslete. Méně uklízejte a více času věnujte sobě a svým blízkým. Méně nakupujte a více vyjadřujte, že druhé máte rádi slovy, objetím, zájmem, úsměvem. Méně se trapte tím, že nemáte peníze na drahé dárky a buďte více šťastnější z toho, že jste vy i vaši blízcí živí, zdraví, máte kde bydlet a co jíst. Méně uklízejte a více si povídejte se svými blízkými a přáteli. Protože jednou tady nebudou ani oni, ani vy.

Občas máme tendenci přečíst si takovýto článek, pokývat hlavou, že je to pravda a za 5 minut už zase najet do své rutiny. Proto si teď vezměte svůj diář nebo kalendář a naplánujte si do předvánoční doby i setkání s přáteli. Naplánujte si nějaký hezký zážitek (divadlo, kino, koncert, večeři) s manželem, s dětmi, s (pra)rodiči. Naplánujte si chvilku pro sebe. Nebo teď hned zavolejte někomu, komu už dlouho chcete zavolat a stále to odkládáte.

Protože život nepočká. Jde dál a my nevíme dne ani hodiny.

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.

Jana Prajznerová
Deset let jsem pracovala v domově pro seniory a řešila s rodinami, jak se postarat o jejich stárnoucího příbuzného. Tyto rodiny byly zoufalé, protože nevěděly, jak svým blízkým zajistit potřebnou péči. Proto nyní předávám praktické informace o tom, jak empaticky a efektivně pečovat o své (pra)rodiče, ať už doma nebo v domově pro seniory. A jak přitom nevyhořet. Můj příběh si přečtěte zde.
Komentáře
  1. Krásné! Každý by se tím měl řídit…

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.