Omezení svéprávnosti

Pokud se vašemu blízkému vlivem duševní poruchy (tedy např. vlivem demence) sníží rozumové schopnosti tak, že není schopen samostatně právně jednat (např. není schopen jednat s úřady, nerozumí přečtenému textu, nepamatuje si své jméno a adresu, nerozumí běžným informacím, velmi zapomíná, nemůže sám hospodařit s financemi), je třeba zvážit omezení svéprávnosti. Kolem tohoto institutu panuje mnoho předsudků, proto jsem se rozhodla věnovat se mu v tomto článku. Věřím, že po přečtení budete mít v této problematice jasněji a budete také vědět, jak na to.

Svéprávnost (do 1. ledna 2014 způsobilost k právním úkonům, někdy též nesprávně plnoprávnost) je způsobilost právně jednat, například uzavírat jakékoliv smlouvy. Podle § 4 odst. 1 občanského zákoníku platí vyvratitelná právní domněnka, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost jej užívat s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může důvodně očekávat. Není-li osoba plně svéprávná, je její právní jednání, ke kterému není způsobilá, neplatné.

Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. Proto může soud rozhodnout i tak, že člověku neomezí svéprávnost, ale stanoví mírnější variantu (např. nápomoc při rozhodování nebo zastoupení členem domácnosti).

Na druhou stranu nemusíte mít pocit, že omezením svéprávnosti svého blízkého nějak poškozujete nebo, že to znamená, že z něho děláte „blázna“ (jako jsem to mnohokrát slyšela od rodin v domově, kde jsem pracovala). Je to institut, který má člověka ochránit a pomoci mu v oblastech, které již není schopen samostatně zvládat. Např. v oblasti:

• rozhodování a samostatném nakládání s finančními prostředky,
• správy jeho jmění,
• uzavírání smluv – kupní, darovací, nájemní apod.,
• pracovněprávních vztahů,
• přijímání/odmítání zdravotnických služeb a rozhodování o vlastní léčbě,
• jednání s úřady,
• realizace práva na sociální služby.

Pokud budete opatrovníkem svého (pra)rodiče, bude pro vás mnohem jednodušší jakékoliv další jednání v jeho zájmu. Můžete totiž zjistit, že bez toho pro vás bude jakékoliv vyřizování a jednání za svého blízkého velmi složité, ne-li nemožné.

Jednou získané svéprávnosti se nelze ve smyslu § 16 občanského zákoníku nikdy vzdát. Na rozdíl od dřívější způsobilosti k právním úkonům ji nelze ani člověka zcela zbavit. Je možné ji jen podle § 55–65 občanského zákoníku omezit, jestliže je to v jeho zájmu a pokud nepostačí mírnější opatření, zejména v případě trvalé duševní poruchy. O omezení svéprávnosti rozhoduje po zhlédnutí osoby opět pouze soud, přičemž v rozsudku vždy vymezí rozsah omezení a zároveň jmenuje opatrovníka. Každé omezení trvá nejdéle tři roky, lze je však opakovaně prodloužit. Pokud se situace nelepší, je třeba podat nový podnět k soudu na prodloužení omezení svéprávnosti. I rozhodnutí o omezení svéprávnosti nicméně člověka nezbavuje práva samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života. Jedná se např. o používání hromadné dopravy a placení jízdného; kupování si věcí, které slouží k běžné osobní potřebě (jako jídlo, oblečení, obuv, čisticí prostředky); objednání si běžné opravy nebo úpravy věci; využívání poštovní služby; uspokojování běžné kulturní a společenské potřeby.

Kdo může být opatrovníkem

Soud jmenuje opatrovníkem osobu, kterou navrhl opatrovanec. Není-li to možné, jmenuje soud opatrovníkem zpravidla příbuzného nebo jinou osobu opatrovanci blízkou, která osvědčí o opatrovance dlouhodobý a vážný zájem a schopnost projevovat jej i do budoucna. Není-li možné ani to, jmenuje soud opatrovníkem jinou osobu, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem, nebo veřejného opatrovníka.

Povinnosti opatrovníka

Úlohou soudem ustanoveného opatrovníka je činit v zájmu zastoupeného ty právní úkony, ke kterým zastoupený není podle rozsudku způsobilý. Úkolem opatrovníka je především chránit zájmy zastoupeného a naplňovat jeho práva vzhledem ke snížené schopnosti opatrovance právně jednat. Opatrovník je povinen udržovat s ním pravidelné spojení, projevovat o něj opravdový zájem. Tedy vědět o něm, bavit se s ním. Dbát o jeho zdravotní stav. V případě, že rozhoduje o opatrovancových záležitostech, je povinen vysvětlit mu povahu a následky rozhodnutí, přičemž musí naplňovat jeho právní prohlášení.

Při plnění svých povinností naplňuje opatrovancova právní prohlášení a dbá jeho názorů (i když je opatrovanec projevil dříve, včetně přesvědčení nebo vyznání), soustavně k nim přihlíží a zařizuje opatrovancovy záležitosti v souladu s nimi. Není-li to možné, postupuje opatrovník podle zájmů opatrovance. Dohlíží na to, aby způsob opatrovancova života nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvláštním opatrovancovým představám a přáním (jde o domluvu a o to, aby se zabránilo např. protiprávnímu jednání opatrovance).

Opatrovník však není oprávněn jednat v záležitostech osobnostních práv, konkrétně v záležitostech týkajících se vzniku a zániku manželství, výkonu rodičovských povinností a práv či pořízení pro případ smrti nebo prohlášení o vydědění a jejich odvolání.

Opatrovníkem nesmí být provozovatel zařízení, ve kterém opatrovanec pobývá, nebo které mu poskytuje služby, ani osoba, u které hrozí střet zájmů. Opatrovníkovi ze zákona nenáleží za činnost odměna, výjimkou je však situace, kdy opatrovník rovněž spravuje jmění opatrovance.

Opatrovník nemá neomezené rozhodující právo, jak si to někdy příbuzní myslí. Nerozhoduje o tom, zda např. člověk s demencí žijící v domově může jít na procházku nebo, co bude jíst nebo, co si obleče. Sporné bývá, zda opatrovník může omezovat závislosti (např. nákup cigaret nebo alkoholu). Opatrovník není oprávněn vnucovat zastoupenému svoji vůli ve věcech, které nejsou právním úkonem.

Jsou věci, které opatrovník nesmí rozhodnout bez souhlasu soudu, např.:

• změnu bydliště opatrovance,
• nakládat s majetkem opatrovance, jedná-li se o: nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající stonásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu, nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu třetinu opatrovancova majetku, ledaže tato třetina představuje hodnotu jen nepatrnou, přijetí nebo poskytnutí zápůjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách uvedených shora.

Opatrovník nesmí bez souhlasu soudu také např.:

• vyslovit souhlas se změnou osobního stavu opatrovance, 
• nabýt pro opatrovance nemovitou věc nebo podíl na ní, ani opatrovancovu nemovitou věc nebo podíl na ní zcizit či zatížit,
• uzavřít za opatrovance smlouvu zavazující ho k trvajícímu nebo opakovanému plnění na dobu delší než 3 roky (tedy i např. smlouvu o poskytování sociální služby – např. v domově se zvláštním režimem),
• odmítnout dědictví nebo jiné plnění z pozůstalosti.

Opatrovník bez souhlasu soudu nesmí naložit s majetkem opatrovance, jedná-li se o:

• nabytí nebo zcizení majetku v hodnotě převyšující částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu (nařízení vlády 409/2011),
• nabytí nebo zcizení majetku převyšující jednu polovinu opatrovancova majetku, ledaže tato polovina představuje hodnotu jen nepatrnou a nejedná se o věc, která je pro opatrovance věcí zvláštní obliby, nebo
• přijetí nebo poskytnutí půjčky, úvěru nebo jistoty v hodnotách převyšujících částku odpovídající pětisetnásobku životního minima jednotlivce nebo převyšující hodnotu jedné poloviny opatrovancova majetku.

Jmenování opatrovníka bez omezení svéprávnosti

Soud může jmenovat člověku opatrovníka a přitom mu nemusí omezovat svéprávnost. To znamená, že právně jednat pak může opatrovanec i opatrovník.

Soud určí práva a povinnosti opatrovníka. Jedná-li opatrovník samostatně, to znamená, že rozhoduje bez něj, musí jednat v souladu s vůlí opatrovance, tedy s tím, co opatrovanec chce. Nelze-li vůli opatrovance zjistit, rozhodne na návrh opatrovníka soud.

Opatrovník také dohlíží, zda má opatrovanec všechno potřebné zajištěno, zaplaceno apod.

Řízení by mělo být rychlejší a flexibilnější než u omezení svéprávnosti, bez rozsáhlého dokazovaní. Bude-li mít soud za to, že je vhodnější omezit člověka ve svéprávnosti, může ze své vlastní iniciativy zahájit řízení o omezení svéprávnosti. Tato forma zastupovaní je vhodná např. u člověka, který je již ležící, nikam nechodí a nic nevyřizuje, a tedy nehrozí, že by vůbec nějak právně jednal a tím si uškodil.

Další informace o právních náležitostech – např. Jak postupovat při podávání žádosti o omezení svéprávnosti (i se vzorem). Kdo je zvláštní příjemce důchodu a příspěvku na péči? Co je dříve vyslovené přání? Kdy má plná moc smysl a když už ne? Jaké ještě existují formy zastoupení? A především praktické postupy a vzory, které můžete použít, aniž byste museli platit drahé právníky, najdete v komplexním průvodci „Jak se postarat o rodiče s demencí“. Kterého si můžete objednat zde: Komplexní průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“ s mnoha praktickými a užitečnými bonusy

V e-booku „Jak nevyhořet – pro ženy nejen v pomáhajících profesích“ vám ukážu, jak předejít syndromu vyhoření. Naučím vás hlídat si své potřeby, lépe pracovat sama se sebou a pečovat o sebe. Zdravě ventilovat své emoce. Ukážu vám, jak žít šťastnější, plnější a vědomější život. 

Máte otázky? Napište je do facebookové skupiny stránky Péče o stárnoucí rodiče . Odpovím vám na ně.

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.