Jak komunikovat s člověkem trpícím demencí

Co je důležité při komunikaci? Podle mne především opravdová touha naslouchat a domluvit se a také respekt a úcta k tomu druhému. A samozřejmě empatie. Stejné věci jsou důležité i v případě, že komunikujete s člověkem, který onemocněl syndromem demence.

Jako podstatné vnímám také to, vidět nemocného seniora jako dospělého člověka s celou jeho historií. Nechovat se k němu jako k dítěti nebo k někomu, kdo „je úplně mimo a už ničemu nerozumí“. Vidět v něm stále hodnotného člověka.

Je skvělé, když jako pečující znáte životní příběh nemocného, ten se totiž promítá i do jeho chování.

Jak vylepšit komunikaci:

• Při komunikaci omezte rušivé a rozptylující vlivy prostředí. Nejlépe vypněte televizi či rádio, ať se na vás může váš blízký lépe soustředit.
• Důležité je také správné oslovení, na které člověk slyší. Možná už nebude vědět, že je vaše maminka či tatínek, ale bude reagovat na oslovení křestním jménem.
• Zahájit konverzaci můžete nejen vhodným oslovením, ale i jemným dotekem  na ruce. Tento dotek upoutá pozornost, ale nevystraší, pokud člověk zrovna odpočívá.
• Při komunikaci zůstávejte v zorném poli. Co nejvíce se dívejte do očí, usmívejte se, chytněte svého blízkého přátelsky za ruce, navazujte pozitivní náladu.
• Mluvte srozumitelně, pomalu a v krátkých větách.
• V hovoru se vyhýbejte odborným výrazům, ale také ironii. Té člověk s demencí nerozumí.
• Používejte výrazy člověku známé a přiměřené.
• Používejte přímá pojmenování. Vyhýbejte se zájmenům, a pokud lze, tak na předměty, osoby, části těla, o nichž hovoříte, ukazujte.
• Pokud váš blízký něco nesprávně pochopil, použijte jinou formulaci – neopakujte stejná slova.
• Průběžně ověřujte, zda informacím správně porozuměl. Důležité údaje pište navíc na papír, pokud je stále schopen číst a chápat, co čte.
• Vždy vysvětlujte, co se děje, co děláte a co bude následovat. Např. při svlékání před koupáním apod.
• Případné pokyny dávejte postupně.
• Vždy je lepší chovat se klidně a omezovat prudké pohyby, ať jej nevystrašíte.
• Pro zklidnění používejte dotek. Pohlazení hřbetem ruky po tváři působí velmi mateřským a uklidňujícím dojmem.
• Při pokročilé demenci neklaďte otázky typu: „Proč…?” Nepoužívejte otevřené otázky typu: „Kam jsi to dal?“, „Co jsi s tím udělal?“ Těm člověk s demencí nerozumí a potom rychle znejistí. Nedávejte otázky typu: „Co děláš?“, „Kam jdeš?“ Nemocný vám stejně neodpoví, jen znervózní. Lepší je neptat se, ale říct např.: „Pojď půjdeme do kuchyně.“ apod.
• Nepoužívejte věty typu: „Zapomněl jsi, já jsem ti to už říkala.“ Jsou zbytečné, jen člověka znejisťují a ponižují. Navodí špatný pocit a nedůvěru.
• V případě pokročilého stupně demence nevyvracejte člověku jeho realitu, pravděpodobně ho to rozruší a nebude vám důvěřovat. Při velké úzkosti buďte tím, za koho vás váš blízký považuje – např. jeho maminkou.
• Snažte se pochopit chování nemocného a věřte jeho světu. Vše, co říká, tak skutečně myslí.
• Naučte se citlivě vést nesmyslné hovory.

I když už váš blízký možná nerozumí slovům, vnímá tón vašeho hlasu. Cítí vaše emoce za slovy. Myslete na to, když s ním mluvíte. Laskavost je vždy vhodnou formou komunikace. Naslouchejte a komunikujte srdcem.

Napsala jsem komplexního průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“. Kterého si můžete objednat zde: Komplexní průvodce „Jak se postarat o rodiče s demencí“ s mnoha praktickými a užitečnými bonusy

Máte otázky? Napište je do facebookové skupiny stránky Péče o stárnoucí rodiče . Odpovím vám na ně.

Líbil se vám tento článek? Pokud chcete dostávat podobné články do e-mailu,
nechte na sebe kontakt zde.